Špekoun proti strašákovi.

19. ledna 2013 v 11:57 | Ká. |  Řeči šílence.
Dobrá, dobrá, dobrá.
Tenhle článek byl nejprve pouhý zápis v mým (novým) deníčku. S novým rokem 2013 (kterej by měl být plnej změn) jsem si pořídila i novej deník. A rozhodla se, že budu psát. Víc než dřív.
Jenže když jsem začla psát dneska, došlo mi, že je to k ničemu. Teda - psát budu dál. To jo, ale tohle bych mohla napsat sem, abych věděla, že to neříkám jen sama sobě. Abych věděla, že si to někdo čte a bude mě třeba i podporovat (joo, prosím vás podporujte mě!).

No, prostě - některý věci v životě se mi nezdaj fér. Proč třeba někdo může jíst CO chce, KDY chce a stejně má pořád dokonalou a krásnou a štíhlou postavu. hmm? A proč zase my, lidi na druhý straně břehu, nemůžeme pomalu ani dýchat, abychom z toho nááhodou nepřibrali?
Ne, tohle se mi vážně nezdá fér.
Řeknu to takhle. Jsem závislá na jídle. Vím, že to je každej. Ale já tak nějak.. prostě jinak. Nedokážu odolat sladkýmu.
A rozhodla jsem se to všechno napsat sem, protože se sebou hodlám už delší dobu něco dělat.
Jasně. Tohle jsem si říkala i loni po silvestru, kdy jsem se rozhodla se svým tělem něco dělat. Za loňskej rok jsem zhubla asi 9 kilo. Jenže bych nejradši zhubla ještě dalších deset a prostě to nejde. Má váha se zasekla a odmítá se posunout dál.
A vím, že je možná hloupý to sem psát a že mě třeba některý za to i odsoudíte, ale já si fakt nevím rady. A doufám, že když už se s tím svěřuji i vám, že mě to třeba nakopne. Že to nebude jen o tom, že zklamu sama sebe, ale že zklamu i vás a to je přece jen trochu rozdíl.
Do teďka si pamatuju, jakej to byl skvělej pocit, když jsem přišla někam, kde mě nějakou dobu někdo neviděl a poslouchala jsem ty řeči "Pááni, tobě to sluší. Jsi moc šikovná, že jsi to dokázala.."
Jenže já stále nejsem spokojená (a nikdo by s mou postavou nebyl). A chci to dotáhnout dál.
Ale VÁŽNĚ, VÁŽNĚ, VÁŽNĚ nevím co mám dělat.
Když se dám na sport, dopadne to jako teď (koleno v ortéze). I přesto, že mě bolí koleno, chodím pravidelně 4x tejdně na alpinning (kterej mě fakt baví a někdy si dávám i dvouhodinovky a chci si udělat kurz na instruktorku). Doma pak každej den ještě posiluju ale prostě NIC!
Nikde nejde vidět žádnej rozdíl a mě už to prostě nebaví! Když se to takhle zaseklo, tak vůbec nemám žádnou motivaci! Mám pořád pocit, že to nepůjde. A z toho chytám deprese a potom se mi z toho zase chce jíst a chci sladký.. ach bože, je to jako začarovanej kruh.
Pořád jsem četla knížky o drogách, jenže mi vůbec nedošlo, že i takový jídlo se může stát drogou.
Na který jsem závislá i já. Paradox.
Celej tenhle svět je plnej paradoxů. A já už na to nemám nervy. Tak mi sakra někde poraďte, co mám dělat. Protože tohle už fakt douho nevydržím.

Vlastně. bych taky konečně mohla vysvětlit i můj strach ze setkání s lidmi, který znám jen přes net. Fotky krejou a zkreslujou. Nikdo z těch lidí, kteří viděli pár mých fotek na fb nebo kdekoliv jinde neví, jak doopravdy vypadám. Neví jakou mám figuru. A proto se tolik děsím z toho setkání. Vím, že bych je zklamala. Pak bych zklamal sama sebe. Vím, že až by mě viděli, měli by chuť někam utýct. A..
Ach bože, je to jako noční můra. Strašák, který je zavřenej v mojí skříni už několik let. A i přesto, že vím, že tam je a že jsem už otevřela dveře od skříně a koukám přímo na něj - nevím jak ho vyhodit ven a zbavit se ho.

Máma mi říkala, ať si někam napíšu nápis "Jsem tlusté prase" a že mi to vždycky pomůže. Ehm, nepomáhá to.
Tak jsem si jednou řekla, že si napíšu všechny pro a proti. V proti bylo samozřejmě jen "ztráta sladkostí" ale nejspíš i tak to bylo víc než všechna pro.
Tak jsem se dočetla na netu, že by bylo super najít si obrázky tlustejch lidí a hubenejch. Dát je vedle sebe a pořád se na to koukat, aby si člověk uvědomil, jak chce vypadat..
Ani tohle nepomáhá!!
Pak jsem si řekla, že si budu zapisovat všechno co sním. Že tam přece nebudu chtít psát ty hnusy. Ehm.. tohle vydrželo asi tejden.
Nic mi nepomáhá a já už jsem vážně, vážně, vážně zoufalá.
Tak mi prosím vás poraďte. Nebo mi alespoň napište nějakej motivující komentář, kterej mě nakopne. Něco jako "ty to zvládneš" nebo tak. Potřebuju to.
 


Komentáře

1 Lady I. Lady I. | Web | 20. ledna 2013 v 10:29 | Reagovat

Hele, tuhle mi kamarádka říkala, že když začneš dělat nějakej novej sport (jakože novej druh pohybu), tak shazuješ hrozně rychle a pak se to zas zpomalí, třeba už si tvoje tělo na alpinning prostě moc zvyklo a není to už pro něj taková námaha?
Nebo prostě nabíráš svalovinu a proto se ti zdá, že vážíš pořád stejně.
A vážně netuším, jak ti pomůže ujišťovat se v tom, že jsi "tlusté prase" :D To je opravdu zvláštní rada a ještě od maminky :D

2 Ká | Web | 20. ledna 2013 v 10:58 | Reagovat

[1]: To tlustý prase mělo sloužit k tomu, že když se na to podívám, tak se sama sobě zhnusím :D Nebo tak něco :D.

3 Lady I. Lady I. | Web | 21. ledna 2013 v 8:11 | Reagovat

[2]: To není dobrej přístup :D Snad se nechceš hnusit sama sobě, ne? Spíš si dodávej sebevědomí, že ty to dokážes nebo tak něco. Napiš si někam třeba svojí vysněnou váhu a jak jí hodláš dosáhnout.

4 es ef es ef | Web | 21. ledna 2013 v 21:23 | Reagovat

To chce klid. Ono takové to hubnutí, kdy počítáš každý kousek jídla, stejně nemá cenu, věř mi. Kašli na to, důležitý je být v pohodě, hodně spát, nestresovat se a hlavně jíst hodně pravidelně.. a pak se to srovná samo :) I mi přijde na nic dělat nějaký nesmyslný násilný sporty, pokud to člověka vyloženě nebaví, stačí chodit po venku a je to v klidu :)
Nepřemýšlej nad tím, nemyslím, že by se na tebe někdo podíval a řekl jsi, že jsi tlustá.

5 Laň Laň | Web | 4. února 2013 v 18:14 | Reagovat

Oo. Klid. Kdybych byla s tebou, zazpívala bych ti takovou tu skvěle psychotickou písničku ze Sweeneyho Todda, jak ji zpívá Mrs. Lovett. Takovou tu uklidňovací. A teď k věci. S tou závislostí. Nedávno jsem přestala jíst maso a to, co následovalo, by se dalo přirovnat k soukromému peklu. A pak to přešlo. Už na něj nemám chuť, jsem v pohodě. Třeba by se to stalo i u tebe, když to trošku omezíš, a nahradíš to zeleninkou, třeba si zvykneš, ale kdo ví. Potom: Vizualizuj. Představuj si svou vysněnou postavu, představuj si jak se líbíš sama sobě. A potom: Měj se ráda. Je to nesmírně složité, ale stojí to za to. A věř, že tě psychicky podporuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama