Jsem nic a svět je fuj. Ámen.

5. ledna 2013 v 0:18 | Ká. |  Řeči šílence.
Dobře. Nemůžu spát, tak jsem se rozhodla, že se po nějaký době pokusím napsat delší článek. Už se tu snad dvě hodiny převaluju v posteli, poslouchám písničky..

Momentálně tohle:
(DOPORUŘUJU, DOPORUČUJU, DOPORUČUJU!!)

Předtím tohle:
a předtím? Nepamatuju se..


To je vlastně úplně fuk. Prostě jsem si zase, já hloupá, uvařila bílej čaj, i když VÍM, že po něm NEMŮŽU USNOUT.. a tak jsem se schválně koukala na net.. a samozřejmě.

"Bílý čaj zahání spánek.."

Hahahaha.
Pardon, ale to teď vážně nepotřebuju. Chtěla bych se vyspat.
No, třeba to přece bude mít jen nějaký plus.. tak čtěte.



Nejspíš nechcete stejně jako já, abych mluvila o škole.
Což je dobře. Protože je to na poblití, moji milí.
Maturitní otázky?!! Cože? V prváku??
Nechci, děkuji.


A víte.
Taky poslední dobou zjišťuju, jak jsou lidi hrozně, hrozně.. fuj. Prosím, pokud nejste jeden z těch bezohledných sebestředných volů, nemusíte se urážet - není to myšleno na vás. Pokud k nim ale patříte, zkuste se podívám sami na sebe, zjistit co to vlastně provádíte a zamyslet se. Jste fuj.

Dnes jsem byla v knihkupectví.. zaujala mě knížka: Jak umírat a žít lepší život.
Netuším sice, o čem byla. Ale je mi jasný, že bychom si ji měli přečíst. Úplně všichni. Pak bychom třeba žili o něco málo spokojeněji. Nebo by možná stačilo, kdybych začala sama u sebe. Zjistila, co mě baví. Co dělám ráda, co ráda poslouchám, co chci v životě dělat.. Ujasnit si nějaký plány, sny a touhy, protože už se v tý svojí hlavě začínám ztrácet. Nevím, který sny jsou moje a který jsou někoho jiného. Pitomé, co?
Nevím, jestli jsem to vážně já, kdo chce pracovat v protidrogovým centru, jezdit po školách a dělat přednášky - komunikovat s mladejma lidma a ve volným čase organizovat tábory a seznámováky a různý akce. Jak totiž můžu tohle chtít, když si jen představím, že bych měla něco povídat lidem jako je naše třída, a už mě chuť přechází? Vždyť je mi jasný, že jsou to lidi, který by mě vůbec neposlouchali, měli by země srandu a já bych pro ně nebyla ABSOLUTNĚ NIC.
Ostatně. Nikdo neříká, že teď jsem něco.
Jsem nic.
A budu nic.
Tak PROČ to chci dělat, když jsem nic, oni jsou nic a všichni jsme nic a taková práce je nejspíš úplně zbytečná?



Někdy mě děsí vesmír.
Zkuste si uvědomit jak je velikej.
A jak jste oproti němu malincí vy.

Hmm, taky už máte pocit méněcennosti?

Jsme všichni tak maličcí!
A přitom si polovina světa hraje na velké borce.
"Všechno vííme, všechno znáááme."
Jasně.
Svět je pitomej.
A já s ním.




Víte, co bych teď opravdu chtěla?
Jet do přírody, dýchat čerstvý vzduch a pořádně si od tohohle všeho odpočinula a vyčistila hlavu.
Chtěla bych podniknout něco takovýho.


Nešel by do toho někdo z vás se mnou? Bylo by to fajn. Třeba by to přece jenom šlo nějak naplánovat.
A já chci jít do hor. Fakt jo. Koukat na ty krásy a být od všeho pryč.
Pojďte někdoo! Prosím, prosím.. smutně koukám. Byl by to super výlet.
Nebo se mnou pojďte někdo udělat alespoň něco jinýho, ale super šílenýho.

Tenhle svět a stereotyp nás jednou všechny zabije.

A hele, ono už je půl jedný (článek zveřejněnej o něco dřív, ale stále jsem na něm pracovala)..
Jdu zkusit znovu zavřít oči. Budu poslouchat stále dokola písničku, kterou jsem vám 3x doporučila a snad usnu.
Je mi jasný, že tento článek má v sobě hrozně moc otázníků (a taky stěžování.. já vím).
Jen by se mi už docela hodily ty odpovědi.
A přitom by stačilo tak málo..
Udělat si pořádek ve svým vlastním životě.
 


Komentáře

1 Laň Laň | Web | 4. února 2013 v 18:19 | Reagovat

Já bych chtěla jet do kláštera. Do Tibetu. Tam si sednout na skálu, zavřít oči a meditovat. Možná navždycky. Nebo se pak vrátit a otevírat  oči jinejm lidem. Kdo ví. Nikdo. Svět je zmatenej. A já s ním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama