Prosinec 2012

Zima, punč a perníky.

9. prosince 2012 v 19:53 | Ká. |  Řeči šílence.
už tak necelý týden se nemám komu vypovídat, takže mi zase zbývá jedině blog. Chtěla bych strašně moc psát, o všem. O tom, co se děje ve škole. O tom, co se děje doma.. ale nějak mám pocit, že to nezajímá ani vás.. ani nikoho. V podstatě už i já toho mám všeho dost.
No nic, něco trochu pozitivnějšího. JE ZIMA!
Miluju zimu. Miluju když člověk může jít zachumlaný, nikdo mu pořádně nevidí do tváře.. Miluju jak vás praští mráz do obličeje, když vyjdete z teplého bytu ven a taky miluju, když se potom vracíte promrzlí zpátky, zalezete s chundelatýma ponožkama a teplým čajem do peřin. Taky miluju předvánoční atmosféru, jak to všude voní perníkama a cukrovím. Jak jsou ve městech trhy a všude nalévají punč a svařák. A miluju sníh. Miluju, miluju, miluju! Miluju celou zimu. Se vším všudy. A je to snad to jediný, čím jsem si teď jistá.
Pár věcí mě štve. No, spíš mě štve jen to, že se nevyznám sama v sobě. Zdá se mi, že jsem se strašně změnila a nevím jestli k lepšímu nebo horšímu. Strašně bych chtěla, aby někdo, kdo mě doopravdy zná, mi napsal, jaká vážně jsem. Protože já to sama nevím. Napište mi to někdo, prosím. Vážně by se to hodilo. Chtěla bych vědět, jak působím na lidi, protože mi strašně záleží na jejich názorech ( vím, je to pitomost. Ale někde jsem se tu už zmiňovala..). A právě tohle mi brání dělat to, co bych doopravdy chtěla.
Taky bych hrozně moc chtěla odjet. Jet pryč. Udělat si nějakej šílenej výlet. Prostě si užívat. Já si chci užívat.. ale místo toho se pořád držím nějakejch pravidel.. achjo, snad až budu starší.

Nevím jestli jsem vám někdy vyprávěla, jak jsem dřív byla strašně (platonicky) zamilovaná do Paľa Habery. No, teď se mi poštěstilo a mám s ním fotku. Dokonce knížku o Teamu podepsanou, i s věnováním. Celý koncert jsem zase obrečela a byl to jeden z nejlepších zážitků za dlouhou dobu. I když mě trochu zklamalo (a ano, mohla jsem to čekat), že byl protivný, neměl jakoukoliv chuť komunikovat, tvářil se jak kakabus.. ale jo. Jedna paní, která to celé organizovala mi říkala, že se k němu nemám nějak znát, že takové fanynky nesnáší.. To je teda hvězda, takhle si všechny akorát zprotiví. Sláva asi prostě stoupá do hlavy.
Ale naopak! Koncert navšítivli i No name, které mám taky moc ráda.. a ti naopak byli uplně božští! Usmívali se, povídali si, bylo na nich vidět, že si fanoušků váží. Pořádně to tam rozjeli a bylo to dokonalé. Takže teď zase nějakou dobu nebudu poslouchat nic jinýho, než No name. Zase mě to přejde..

Za pár dní mě čeká (první) ples. Zmiňovala jsem se? Nejspíš ne.. teď se nezmiňuju skoro o ničem. Já vím. Je to smutné. Musím to napravit..
Takže, měla jsem hrozně velkou radost z šatů a když už mám konečně i sehnaný boty (na mou velkou tlapu je těžké sehnat boty), tak jsem si 100% jistá, že si to užiju. Botičky jsou na deseticentimetrové jehle, takže se teď doma učím chodit. Ne, že by mi to nešlo (ajoo, musím se pochválit - jsou to moje první boty na podpatku:D), ale hrozně mě z toho bolí nohy! Mám to na noze pět minus a už mám pocit, že mi ta nohy upadnou. Nevím, jak to vydržím celej večer. No budiž, nějak se to zvládne.

Taky jsem vám neříkala, že budu mít brýle. Haha, už asi tři roky vyprávím, jak se mi strašně líbí na někom brýle. Že je to hezký a úžasný a nakonec je budu mít taky. Paradox, na mně už tak skvěle nevypadaj.

Docela dost nechutný je, že máme tento týden úterý, středa, čtvrtek na sedum. to znamená skoro celý týden vstávat v pět. Hnus, hnus, hnus. Naštěstí si to vynahradím tím, že v pátek odcházím po třetí hodině, takže se už teď nehorázně těším na pátek (jako každý den od neděle do pátku).

Mám chuť se někam zašít. a nevylízt.. Ježiš, hrozně si protiřečím. O něco víš bych někam utíkala a teď zase chci zalízat..
Alespoň vidíte, že to, že se v sobě nevyznám, není žádný výmysl, ale holý fakt.