Říjen 2012

Shrnutí.

13. října 2012 v 19:03 | Ká. |  Řeči šílence.
Tak, právě se chystám napsat první pořádný článek tohohle blogu. Můj nový internetový život právě začíná! Prr, trošku blbost. Nevadí. Zas taková vzácná událost to není. Ale prostě.. chápete. Nový blog. Je to trošku takové.. No, chápete? Musíte
Je chvilka po půl sedmé a já už jen vyčerpaně ležím v posteli a čekám, než začne můj milovaný Harry Potter! Poslední týdny jsou víc než náročné. A já jsem víc než unavená. Zívám každou druhou minutu, nemám sílu ani mluvit, nic.. Nevím čím to. Dneska jsem ještě zvládla vstát v osum hodin, jít cvičit, hodinu a půl se tam potit jako blázen, potom jít zpátky pěšky! protože jsem si špatně zjistila autobusy.. přijdu domů, uklidím, uvařím, protože všichni byli pryč.. napsala jsem dva dopisy, teď jsem ještě dopekla buchtu a jsem ráda, že už mám klid. Fakt, není mi zrovna nejlíp. Bolí mě hlava. Jsem ráda, že ležím. Mám strašnou chuť na sladké a ani čaj se mi nechce jít vařit. Sladké si zakazuju a tak mám po celém týdnu bez sladkého trochu absťák. Ale já to vydržím. Prostě musím.
(Ježíš bože, co to je to óčko? Z nouze jsem si to pustila a po první čtvrt hodiny vypínám. Hledám totiž jednu písničku.. Absolutně nevím co se v ní zpívá, kdo ji zpívá a doufala jsem, že by tam mohla hrát.. no asi ne.)
Včera jsme měli sraz s bývalou třídou. Čekal nás bowling, pizza (které jsem taky díkybohu odolala!!), mcdonald(taky!!) a super popovídání se všemi zúčastněnými. Sice mě za ten večer naštvalo tolik lidí - a teď nemyslím bývalé spolužáky, ale zcela neznámé lidi, jako je například řidič trolejbusu, servírka, náhodná kolemjdoucí - jak za hodně dlouhou dobu ne.. Nesnáším tu neochotu lidí. Jak můžou být všichni tak protivní. Asi si užívají, že můžou ostatní provokovat. Asi jim dělá dobře, když někoho naštvou.. Nevím, co si tím vynahrazují. Ale normální spokojený člověk, kterému nic nechybí, by se takhle nechoval. Jsou to ewihg, iruwhsgd, weiuhgd, wegisdi (představte si místo toho nadávky jaké uznáte za vhodné). Zkrátka takové lidi fakt nemám ráda a dokáže mě to strašně vytočit. Nerada se hádám a když na mě začne být hnusný/protivný ještě úplně cizí člověk.. vraždila bych!

Jezdím teď docela po divadlech, koncertech a už mám pár dalších naplánovaných a hrozně se na to těším. Je super, že vím, že mám s kým chodit. Dřív mě spíš nikdo nechápal, že chci jít do divadla a tak.. no a já konečně našla lidi, kteří se mnou půjdou. A rádi. Je to super.

A taky bych mohla začít s povinnou četbou.. ale fakt se mi nechce. Čtu svoje knížky, který mě baví.. a neumím si představit, že se budu nutit do čtení něčeho, co mě neosloví. Takové knížky jsem prozatím vždycky odložila a dál je nečetla. Ale teď budu muset. Už to vidím - budu číst jednu knížku čtvrt roku, protože budu muset číst každou stránku 3x, než se na to doopravdy budu soustředit a pochopím, o čem to vlastně je.. no uvidí se. Důležitější je teď matika a angličtina. Jo a!!! dostala jsem jedničku z matematiky! No není to skvělé?! V životě jste určitě neviděli nadšenějšího člověka, než jsem byla já v tu chvíli. Skvělý pocit. Trochu jsem si tím připomněla základku (kam bych se rozhodně nevracela!).
Au auu, ta hlava mi fakt třeští. Jdu do sprchy a zalehnu. Už jenom hodina do HP!

Další, další, další..

13. října 2012 v 13:55 | Ká. |  Řeči šílence.
Tak jsem zase tady.
Další blog. S blogováním jsem začla hrozně dávno. Od blogů s nesmyslnýma obrázkama staženýma z internetu, jsem přes blog o našich pejskách, přešla k něčemu podobného, jako bude tenhle. Blog mám proto, abych se mohla vyzpovídat, podělit se se zážitkama, prostě.. potřebuju psát. Potřebuju blog. Jsem na něj zvyklá..
Postupem času jsem měla takových "deníčků" víc, ale vždy jsem se vrátila k tomu prvnímu. Nemohla jsem si zvykat na něco jiného. Ale tentokrát už se k němu nevrátím. Ne proto, že nechci. Prostě nemůžu..
Plácat tu kraviny o tom, kdo jsem, nebudu. Kdo "mě" zná, ví. Kdo nezná, musí se vracet, aby poznal.
Prozatím končím. Brzo se zase ozvu.